Abstrakt
Úvod: Pankreatiko-pleurální píštěl představuje vzácnou komplikaci chronické pankreatitidy. Léčba je komplexní. Zahrnuje pleurální drenáž, dekompresi hlavního pankreatického vývodu pomocí endoskopické retrográdní cholangio-pankreatikografie, omezení perorální příjmu s parenterální nebo enterální nutricí cestou naso-jejunální sondy podpořenou antisekreční terapií analogy somatostatinu. Chirurgie je indikována, pokud endoskopická léčba selže. V některých případech může být zvažována i totální pankreatektomie. Po těchto zákrocích může být problémem vzniklý nestabilní diabetes mellitus. V této kazuistice autoři prezentují alternativní způsob řešení pankreatiko-pleurální píštěle u pacienta s anamnézou pankreatoduodenektomie v minulosti.
Kazuistika: Devětačtyřicetiletý muž podstoupil v roce 2018 pankreatoduodenektomii s pankreato-gastro anastomózou pro chronickou toxonutritivní pankreatitidu s recidivujícími exacerbacemi. Dva roky po zákroku byl vyšetřen pro těžkou dušnost při RTG nálezu levostranného fluidothoraxu. Pleuracentéza potvrdila vysokou aktivitu amylázy. Následovalo CT břicha a hrudníku a byla stanovena diagnóza levostranné pankreatiko-pleurální píštěle. Po neúspěchu iniciální konzervativní léčby, bylo indikováno dokončení totální pankreatektomie. Za účelem snížení rizika nestabilního DM byly Langerhansovy ostrůvky z resekátu pankreatu izolovány a cestou portální žíly transplantovány do jater pacienta. Pooperační průběh byl bez komplikací. Dva roky po zákroku byl pacient asymptomatický, bez recidivy pleurálního výpotku a bez nutnosti inzulinoterapie.
Závěr: Totální pankreatektomie s autotransplantací Langerhansových ostrůvků může být vhodnou metodou léčby recidivující pankreatiko-pleurální píštěle v situacích, kdy méně radikální postupy nejsou možné.
doi: 10.48095/ccrvch2025404