Abstrakt
Úvod: Hrudní drenáž patří mezi standardní součást plicních resekcí. Slouží k pooperační kontrole pleurální dutiny, odvádí tekutinu, detekuje únik vzduchu, tzv. air leak. Digitální drenážní systém umožňuje přesnější detekci a kvantifikování air leaku.
Cíl a metody: Primárním cílem této práce je srovnání trvání drenáže u konvenčního tříkomorového drenážního systému v porovnání s digitálním drenážním systémem Medela Thopaz+ u pacientů po plicních resekcích pro nádorové onemocnění. Jedná se o prospektivní randomizovanou studii probíhající v letech 2017–2020. Do studie bylo zařazeno 154 pacientů rozdělených do dvou skupin – skupina, u které byla použita konvenční hrudní drenáž (skupina K, n = 84), a skupina, u které byl využit digitální drenážní systém (skupina D, n = 70). V těchto skupinách byli následně pacienti rozděleni podle rozsahu plicní resekce (anatomické do skupiny A a neanatomické do skupiny N).
Výsledky: Ve sledovaném souboru nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v trvání drenáže mezi digitálním systémem a klasickým drénem (trvání drenáže: skupina A, p = 0,865, skupina N, p = 0,775). Výskyt air leaku byl ve skupině K 33 %, ve skupině D 52 %, z toho prolongovaný air leak se vyskytl ve 3,6 vs. 2,8 % (K vs. D).
Závěr: Digitální systém pro hrudní drenáž v hodnoceném souboru pacientů nemá vliv na zkrácení trvání drenáže, a tím zkrácení hospitalizace s ohledem na rozsah plicní resekce. Představuje ale přesnější a jednodušší kontrolu pooperačního air leaku a pleurální sekrece. Výhodou je jednoduchá manipulace s přístrojem a možnost opakovaného použití drénu snižující náklady.
doi: 10.48095/ccrvch2025451
