Abstrakt
Anatomické názvosloví se dlouhodobě vyvíjelo a prošlo několika revizemi s cílem sjednotit terminologii. První systematizace vznikla pod názvem Basiliensia Nomina Anatomica v roce 1895, první mezinárodní anatomická nomenklatura Parisiensia Nomina Anatomica byla přijata v roce 1955 a následně byla upravována až do verze Terminologia Anatomica (1998). Poslední revize Terminologia Anatomica 2 (2019) vyvolala kontroverze kvůli změnám zavedených termínů, což vedlo k názorovému rozštěpení odborníků. Česká anatomická společnost nadále uznává Terminologia Anatomica z roku 1998. České anatomické názvosloví se vyvíjelo méně dramaticky, první systematické pokusy o české lékařské termíny pocházejí ze 14.–16. století. Významné přínosy vznikly za národního obrození a díky snaze osobností jako Wáclaw Staněk, jehož úsilí o vytvoření české anatomické nomenklatury však nebylo dokončeno. Posledním pokusem o sjednocení bylo vydání Českého tělovědného názvosloví v roce 2010. Klinická medicína nestihla sledovat časté změny v anatomickém názvosloví, což vedlo k promíchání různých verzí termínů a vzniku „klinického nářečí“. Vznikly tak nejednotnosti, např. u pojmenování mízních uzlin. Naše sdělení přináší přehled používání starších (zastaralých/neplatných) anatomických termínů, a to jak českých, tak latinských, dále příklady počeštěných latinských výrazů, nepřesného použití termínů, klinického zjednodušení, chyb v zápisu termínů a chybějících anatomických termínů. Zmatek v terminologii může vést k nedorozuměním v komunikaci mezi lékaři navzájem, mezi lékaři a pacienty i při výuce studentů, proto by anatomické názvosloví mělo být jednoduché, jednoznačné, průzračné, jednotné a mezioborově uznávané, aby sloužilo k jasné komunikaci a předcházelo případným nedorozuměním, chybám či komplikacím.
doi: 10.48095/ccrvch2025345