Valgizační intertrochanterická osteotomie jako řešení posttraumatických pakloubů a deformit proximálního femuru

Abstrakt

Zlomeniny proximálního femuru, tj. zlomeniny krčku a zlomeniny trochanterické, mohou zanechat řadu pozdních komplikací. Mezi nejčastější patří pakloub, zhojení ve varozitě, nestejná délka končetin, avaskulární nekróza hlavice femuru, malrotace končetiny a artróza kyčelního kloubu.

Jednotlivé afekce se velmi často kombinují, např. zhojení ve varozitě, zkrat končetiny a její malrotace. Důsledkem je bolest, kulhání a později postižení dalších kloubů, především kolena, a bederní páteře. Řada těchto komplikací byla v minulosti řešena intertrochanterickou osteotomií. V současnosti však indikací k osteotomiím díky pokrokům v osteosyntéze zlomenin proximálního femuru a zavedení TEP značně ubylo. Přesto při řešení některých komplikací zlomenin proximálního femuru zůstává intertrochanterická osteotomie metodou volby. Ne každý ortoped či traumatolog by měl tyto operace provádět, ale každý by měl o nich vědět a znát jejich indikace.

Cílem článku je proto podat stručný přehled o současných možnostech valgizační intertrochanterické osteotomie při řešení posttraumatických pakloubů krčku femuru.

doi: 10.48095/ccrvch20265