Abstrakt
Od března patří infekce vyvolaná novým koronavirem označeným SARS-CoV-2 k zásadním faktorům ovlivňujícím chod českého zdravotnictví, a to napříč všemi obory. Když 12. března vláda České republiky vyhlásila nouzový stav, byl omezen chod celé společnosti a zdravotnická zařízení přešla do režimu „standby“. Výjimečný stav pak nastal pro epidemiology, mikrobiology, intenzivisty a infektology. Validních informací bylo málo, zpočátku se vycházelo z článků, které i když byly publikovány ve velice kvalitních časopisech, vycházely často bez klasického recenzního řízení. Další informace se získávaly z on-line seminářů s kolegy z Číny nebo Itálie. To všechno poskytlo široký prostor pro spekulace, tvrzení a „zaručené“ informace kolující ve vysoké intenzitě v mediálním světě. Medicínu založenou na důkazech přes veškerou snahu v dané chvíli příliš provozovat nešlo. S něčím podobným se současná generace lékařů nesetkala. Nicméně, i přes složitost situace jsme se lecčemus naučili, a tím dle mého názoru nejdůležitějším, byla oprášená schopnost rozlišovat fakta a mýty.