Abstrakt
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
mladí chirurgové i chirurgyně sní o tom, že budou svým pacientům poskytovat prvotřídní péči, osvojí si umění chirurgie a že je to nebude nutně stát přespříliš obětí – ve formě ztráty vazeb na partnery, potomky a další blízké vztahy. Tak jak to často slýchají od skvělých, ale i vícekrát rozvedených starších kolegů. Sní také o tom, že se postupně upraví věci, které jsou již v jiných oborech obtížně představitelné nebo zcela nepřijatelné. A to nikoli proto, že bychom si chtěli medicínu zjednodušovat, ale proto, že chceme, aby byla bezpečná, předvídatelná a dlouhodobě udržitelná.
Nemohu mluvit za všechny, vize jsou u každého individuální. Jsem si však jistý jedním – neznám mladého chirurga, který neprahne po vědomostech a dovednostech. Každý by si přál předvídatelný, objektivní a strukturovaný vzdělávací program založený na skutečně získaných a smysluplných kompetencích, nikoli systém zakončený pouze časovým limitem a formálním splněním předepsaných výkonů.