Kategorie
Abstrakt
Obě naše spřátelené disciplíny – anatomie i chirurgie – jsou patrně stejně staré a podle možností byly společně a se střídavými úspěchy využívány od počátků starověké medicíny v různých podobách na celém světě. Celý tento proces česky asi nejlépe zobrazil a popsal ve své nedávno publikované více než 600stránkové monografii profesor Antonín Doležal (2021).
Avšak od roku 1553, kdy tehdy 28letý (sic!) Andreas Vesalius vydal svoji Fabriku (700 stran), získala klasická popisná anatomie před chirurgií značný náskok, stejně jako základy patologie, které se začínaly tvořit už před koncem 18. století (Giovanni Battista Morgagni). Samotná obecná chirurgie, stejně jako traumatologie, a vlastně i operativní úseky gynekologie a porodnictví byly totiž ještě po dlouhou dobu ve svém rozvoji silně omezeny trvale slabou úrovní vědeckého poznání a potřebných technologií.
Značnou brzdou v rozvoji chirurgie jako plnohodnotného lékařského a vědeckého oboru byly i administrativní bariéry, trvale a značně bránící jejímu včlenění do oficiálního medicínského kurikula. A tak na příkladu historie českých zemí je patrné, že teprve od zdravotnických reforem Josefa II. na konci 18. století a v prvních třech čtvrtinách století 19. postupně docházelo k odstraňování rigidních středověkých postulátů. Na druhé straně zaslouží velkého uznání trvalé snahy mnoha chirurgů, kteří se ve stejných dobách snažili o detailnější aplikaci mnoha anatomických poznatků do tehdejší chirurgie.