Abstrakt
Rozvoj chirurgie v českých zemích a její zrovnoprávnění v rámci hlavních lékařských oborů je zásadně spjat se zahájením systematické výuky na pražské lékařské fakultě a na složitých vyjednáváních převážně představitelů této školy s vedením a řídicími orgány monarchie.
Řádné přednášky z chirurgie byly na pražské lékařské fakultě zavedeny v druhé polovině 17. století, kdy jeden ze čtyř profesorů byl pověřen přednášet spolu s botanikou a anatomií též chirurgii. Císařské dekrety stanovily podmínky k získání titulu chirurga (ranhojiče).
Samostatná stolice chirurgie byla na této fakultě zřízena v roce 1773, kdy se tedy chirurgie stala pevnou součástí výuky. Z Vídně přichází k výuce praktické chirurgie profesor Arnold.
Od roku 1786 byla výuka chirurgie zcela osamostatněna a probíhá na úrovni teoretické chirurgie a ve spolupráci s Nemocnicí U Milosrdných i na úrovni praktické.
K dalšímu povznesení úrovně chirurgie a její výuky dochází ve století devatenáctém. Chirurgická klinika sloužila od roku 1835 k výuce lékařů a ranlékařů. V tomto roce byla zřízena zvláštní chirurgická klinika pro ranlékaře, která však byla o 6 let později zrušena.
O již uvedené povznesení chirurgie se přičinili především profesor Ignaz Fritz a jeho nástupce profesor František Piťha, jehož 150. výročí úmrtí (narozen 1810, úmrtí 1875) si musíme letos připomenout. Byl nejen velmi zručný a organizačně schopný, ale především vychoval řady chirurgů pro český venkov. V letech 1854–1855 byl rektorem Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Současníky i žáky byl vysoce respektován pro své rozsáhlé znalosti, jako učitel byl přísný, ale spravedlivý a dbal na dodržení úrovně absolventů. Byl hlavním reprezentantem první pražské lékařské školy. Od roku 1859 přesídlil do vídeňského Josefina (medicínsko-chirurgická akademie ve Vídni). Využíval a prosazoval v té době objevenou inhalační narkózu. Byl nositelem předních vyznamenání té doby a byl povýšen do šlechtického stavu.